Již na samém prahu lidstva upoutávaly některé přírodní jevy zájem člověka. Zejména zřídla teplé až horké vody, ale také minerální prameny, které se odlišovaly od běžných pramenů především svým vzhledem, chutí a teplotou. Nelze opomenout ložiska rašeliny, slatiny a bahna poskytující cenný materiál pro regeneraci organismu.

To vše podporovalo vznik míst a sídel, které dnes nazýváme lázeňská. Lázně a lázeňství nejsou rozloženy po celém světě rovnoměrně. Třebaže se využitelné přírodní zdroje odedávna vyskytovaly na mnoha místech, zůstalo lázeňství v našem slova smyslu vlastně převážné evropskou záležitostí. Jen menším dílem se vyvíjelo také v Asii, zde především v Číně, Japonsku a Indii. Nejstarší tradice lázeňství jsou v Evropě v Itálii, dále v Německu, ve Francii, Španělsku a pak též v našich zemích, v Polsku a Rusku. Již staří Římané využívali tyto „zázračná místa“ na svých válečných výpravách.

Koupele a vodoléčba byly určeny nejen zdravím, ale především i nemocným lidem. Vlastní léčbě koupelemi předcházela náležitá příprava. Například pocení, aby se tělo „otevřelo“, u zdravích lidí bylo předem podáváno projímadlo nebo se i pouštělo žilou. Koupele se kupříkladu prodlužovali o hodinu denně a pak stejným způsobem opět zkracovali.

Charakteristika koupelí byla jen časová – počítalo se na hodiny –a dlouho chyběly zmínky o teplotě procedur, a to i při podávání koupelí vanových. Koupat se začínalo ráno po svítání a koupalo se někdy  s polední přestávkou opět do večera. Po ukončené koupeli vybíhali hosté zahaleni v plachtě a většinou se ukládali do postele k dalšímu pocení a odpočinku, k jídlu a pití. Heroicky dlouhé doby koupelí se však postupně zkracovaly. Aby přesto byly koupele v obyčejné nebo minerální vodě příjemné, vylepšovali se nejrozmanitějšími přísadami. Přidávali se často minerální soli, soda, jodové a bromové soli. Oblíbené byly přísady z bylinkových extraktů a výluhů a éterických olejů.

To vše je historie, která předurčila dnešní podobu lázní a lázeňských procedur.Dnes nazýváme vědní obor  zabývající se lázeňstvím balneologií. Zahrnuje  v prvé řadě balneoterapii jako léčebnou a preventivní lékařskou disciplínu. Dnešní balneologie se ve výběru svých léčebných prostředků neomezuje jen na přírodní léčivé zdroje, jako tomu bývalo v minulosti, ale kombinuje toto léčení  i s dietoterapií, pohybovou léčbou včetně léčebného tělocviku, masáží, terénních kúr i s jinou fyzikální léčbou a konečně i s léčbou medikamenty.